Když se procházíte po Olomouci, téměř na každém kroku na vás dýchne svou dlouhověkostí nějaká budova, zídka, torzo opevnění, umělecké dílo. Denně kolem nich chodíme a ani nás nenapadne, že mají svou minulost, svá tajemstí vepsaná do oprýskaných zdí a obnažených cihel…
Mezi roky 1839 až 1874 byla hlavní olomoucká pevnost doplněna o okruh 23 pevnůstek schopných samostatné obrany (tzv. fortů). Uvnitř každého fortu byl sklad střelného prachu, tzv. prachárna. Mírové prachárny sloužily především k zásobování jednotlivých fortů střelným prachem (odtud odvozen název prachárna). Mírové se jim říkalo z jednoho prostého důvodu. Střelný prach se v nich totiž měl skladovat pouze v době míru. Pokud by došlo k otevřenému konfliktu, hlavně tedy s nepřátelským Pruskem, tak by ten prach obránci přesunuli do fortů, aby jej měli v případě potřeby neustále k dispozici. U téměř každé prachárny se nalézal strážní domek (strážnice). Jeho úkolem bylo zamezit vykrádání těchto objektů. Prachárna č. 7 byla vybudována k uskladnění střelného prachu pro fort Galgenberg roku 1843.
Strážní domek (nyní restaurace) a prachárna (nyní hotel) byly využívány do roku 1989 sovětskou armádou, po opuštění byly od r. 1990 přebudovány na Hotel Prachárna.

